17. listopadu přesně o půl desáté večer vypukla ve frýdeckém klubu Stoun velká show. Jako všechny jejich koncerty, byl i tento parádní. Chinaski holt nikdy nezklamou! Hráli jak písničky starší, z jejich prvních alb, tak také písničky z alba nejnovějšího (Punčocháče, Vinárna u Valdštejna, 1. signální, Kutil, Kafe s mlíkem, Vrchlabí, Game is over, Pád, Skončili jsme a mnoho dalších).
Po koncertu si frontman skupiny Michal Malátný udělal chvilku čas a my měli to štěstí Michala trochu vyzpovídat.
Prvních pár otázek si Michal prozpěvoval známou písničku od Kryštof - Cosmoshop.J (Na paty šlapem si já a ty…)
Pamatujete si, kdy jste v klubu Stoun hráli naposledy?
Naposledy před pěti léty, to s námi ještě hrála baskytaristka Marcela. V minulém století jsme zde hráli dvakrát nebo třikrát.
Jak se Vám dnes hrálo, co říkáte na atmosféru?
Hrálo se parádně, Stoun je prostě klasa klub, výborní lidi, bylo vidět, že paří i poslední řady a někteří lidé dokonce tančili i na stolech.
Chystáte nové album?
Ano, na podzim příštího roku. Také chystáme novou šňůru koncertů, která by se měla konat rovněž na podzim příštího roku.
Hrajete raději v klubech, halách nebo venku?
Hrajeme rádi všude. Poslední tři roky jsme koncertovali po halách. Vyrostli jsme jako klubová kapela. V klubech hrajeme přímo před lidmi, jsme jenom pár metrů od nich. Hraním v klubech se ukáže, jak je kapela dobrá. Hráli jsme taky na sjezdovce, v podpalubí lodi a třeba taky ve sklepě pro dvacet lidí.
Jak se Vám hraje v zahraničí? Co zahraniční fanoušci?
V zahraničí hrajeme docela často, většinou pro krajany. V Americe dokonce existuje jedna kapela, která hraje naše písničky.
Kde hrajete nejraději, kde máte nejvíce fanoušků, základnu, kam se těšíte nebo naopak, kde to bylo opravdu fajn?
Naším nejoblíbenějším klubem je Lucerna Music Bar v Praze, je to vlastně naše základna. Podle Lucerna Music Baru, jsme taky částečně pojmenovali naše poslední CD. Jinak hrajeme všude rádi. Stoun je fakt dobrý.
Co posloucháte za hudbu?
Když jedeme jako kapela v autě, tak nejraději posloucháme Faith No More, U2 nebo třeba Queen. Jinak každý posloucháme něco jiného.
Které z Vašich alb je Vaše nejoblíbenější?
To je těžké. To je jako kdyby Vám dal někdo otázku, které z Vašich dětí máte nejraději. První album je citovou záležitostí, s druhým albem jsme prorazili, třetí bylo nejlepší ve své době,ve čtvrtém jsme byli v nové sestavě a páté album Music Bar je naše nejlepší. Nejradši mám vždy poslední , jelikož ho mám nejčerstvěji v hlavě.
Uvažoval jste někdy nad tím, že byste skončil s muzikou a dělal něco jiného?
Mockrát. Jsem vystudovaný herec a to je moje hlavní povolání. Někdy mám chuť s tím seknout, ono je někdy těžké vydržet s lidmi v kapele 7 dní v týdnu.
Co je pravdy na tom, že máte hrát ve filmu?
Měl bych hrát hlavní roli ve filmu Chyťte doktora od režiséra Martina Dolanského. Už tři roky mám doma scénář, ale zatím se stále shánějí peníze. Na jaře mi řeknou, že na podzim začneme točit, ale na podzim mi řeknou, že až na jaře…není to jednoduché sehnat pár desítek miliónů na film. Snad už to brzy vyjde.
Máte vůbec ponětí, kolik koncertů jste už absolvovali za dobu své existence?
Myslím, že kolem osmi set. Jednou jsme to s kluky počítali, že kdybychom v průměru hráli na každém koncertě hodinu a půl, tak jsme na pódiu strávili skoro dva a půl měsíce v kuse.
Neláká Vás představa, že byste byli úplně neznámí lidé, chodili byste po ulicích a nikdo by si na Vás neukazoval prstem?
Docela mě ta představa láká. Třeba si říkám, kdybych šel na peďák a pak učil v Jičíně, možná že bych byl šťastnější. S bulvárem nemáme nic společného a lidé si na nás přímo prstem neukazují. Ale zároveň jsem ješitný chlap a někdy jsem rád, že mě někdo pozná.
Stal se Vám někdy na koncertě nějaký trapas?
To víte, že jo. Jednou na koncertě jsme s velkou slávou vystoupili na pódium, začali jsme dělat randál, ale publikum nějak nereagovalo. Zvukař totiž zapomněl zapnout zvuk ven, ale i to se někdy stává.
Co fanynky? Mate nějaké příjemné zážitky z turné?
Fanynky jsou skvělý, máme je rádi, dávají nám docela pokoj. To byste se spíše měla zeptat našeho trumpetisty. Na něj fanynky letí. Já už jsem starší chlap.
Tak třeba starší fanynky?J
Smích…Já mám přítelkyni. S fanynkami se moc mluvit nedá, přijdou za Vámi, jen se na Vás usmívají, ale nemají, co by Vám řekly. My se rádi podepíšeme a tím to končí.
Když máme dneska 17. listopadu, co Vám toto datum říká? Jak se díváte na události, které se k němu pojí?
Je to zásadní datum. Pro mě to byl velmi silný zážitek, byl jsem totiž přímo v centru. Tehdy jsem byl ve druháku na DAMU. Prožili jsme historickou změnu bez války, krveprolití a násilí.
Sedmnáctého jsem byl na Albertově, nadšený z revoluce. Jsem šťastný, že žiju ve svobodným světě. Vždyť letos jsem už asi dvacetkrát letěl letadlem a za komančů to nebylo možný, to se mohlo letět jen do Ruska nebo Maďarska. Jsem šťastný, že jsem tuto událost prožil a je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí.
Kdyby jste dostal možnost udělat interview sám se sebou, na co byste se ptal?
Rozhovor mne se sebou samým si můžete přečíst na našich webových stránkách
www. chinaski.cz.
Myslíte si, že letos obhájíte první místo ve Slavíkovi?
Hm, to nevím. Přál bych si to, protože je vždycky těžší místo obhájit. Kdybychom ho obhájili podruhé, znamenalo by to, že jsme ho poprvé nedostali náhodou. Když ho ale nedostaneme, svět se nezboří.
Co byste vzkázal Vašim fanouškům?
Co bych jim tak mohl vzkázat. (Přemýšlí…). Aby to nebylo patetický, blbý. To je těžká otázka. Díky,že chodíte na koncerty, máme Vás rádi – to je celý.
Děkuji moc za rozhovor a za čas, který jste mi věnoval.
Nemáte zač. Potěšení bylo na mojí straně.